Zdravíme potřetí z Nového Zélandu
Smarja lidicky...helou potreti!:-)
Jenom mala technicka poznamka na zacatek...ten link...neboli odkaz na album s fotkama, co jsme poslali v prvnim a druhem mejlu muzete pouzit znova, naloguje vas to automaticky na cele fotoalbum a muzete prohlizet vsechno, i nove fotky...pozor, postupne doplnujeme a to takze nejen fotky, ale i popisky a komentare, tak koukejte cist, kdyz jsme se s tim tak patlali:-) iiiiiiiizy man!
Taaaaak...kde jsme to skoncili....aaaha, uz to mame...prijezdem na asparagusovou farmu! Inu, nutno podotknout, ze aklimatizace co se tyce ostatnich lidicek probehla za asistence alkoholu hned prvni vecer pomerne hladce, ale s praci uz to tak snadne nebylo! Prvni pracovni den...ctvrtek, jsme byli placeni (nastesti) od hodiny a ne od nasbiraneho mnozstvi, takze jsme za polovicni flakani penezne vydelali vice nez mistni zkuseny matador Lars, prezdivany nemecky kombajn, coz nas samozrejme u srdicka zahralo:-) Vzhedem k tomu, ze prace je to ohybava jsme s napetim ocekavali, co budou delat zada pristiho rana. Nastesti jsme se flakali pomerne zkusene a tak ...se zadne drasticke grimasy rano neobevovaly. Kdo nas lehce v myslenkach pranyruje za flakani, tak at si zkusi se za den pet tisickrat ohnout rukama az na zem a zase nahoru, pak si promluvime:-). Hned dalsi den jsme ale nastoupili naostro...nasbirana prepravka chrestu rovna se 6,80 dolaru cisteho. Jen tak pro orientaci, kdyz je sezona, sviticko sluni a stipy mouchaj, tak jde nasbirat z jedne casti pole...prideleneho bloku...treba 15 prepravek. Ted ale nejenze stipy nemouchaj, sviticko nesluni, ale ranni a vecerni mraziky s obcasnym snezenim pomerne spolehlive kazi urodu. Ted si nevymyslime...mimoradne...ani slovo. Kazdy si denne nasbira cca. 6 beden a jde domu...zkratka..jak neni slunicko a teplo, tak nic neroste...teda...asparagus ne;-) iiiizy man. Zkratka secteno a podtrzeno jsme odhlasovali misi na farme za ukoncenou (uz druhy pracovni den) a zitra...patek mizime na vychodni pobrezi, tam je az o 10 stupnu tepleji a snad i o nekolik kyblu vody z oblohy na metr ctverecni mene. Mistni boss..hrozne prijemny kluk...Simon...je z toho pomerne zdrchanej, minulou sezonu se pry natezilo 140 tun chrestu, ted by mela byt sezona za polovinou a jeste neprodal ani 40 tun..
Zkratka...nejvyssi cas zmizet!
Za ten pracovni tyden jsme ovsem po odpolednach nezahaleli a konali zdravotni trekingove prochazky. Prvni zdokumentovanou mate na fotkach...prochazka na Purity Hut a zpatky. Vzhledem k dokonceni prace ve 12 hodin a krasnemu (mimoradne) pocasi jsme se chteli nekam...na hodku...zdravotne...projit a vylezla z toho uuuzasna hrebenovka:-) Obtezkani dobrou radou z mistniho Outdoor education centra jsme prijeli az na zacatek naseho treku. Mno trochu jsme zkoprneli. Kdo si predstavuje trek neco jako v cechach prilis neceka, ze nejdriv musi projit farmou, otevirat si a zavirat za sebou zelezna vrata a klestit si cestu skrz ovce a jine domaci zvirectvo vcetne byyyku a kravicek Milka. Znovu odkazuju na fotky...nelzeme:-)
Nahore na chajde nam pomalu zacalo dochazet, ze Novy Zeland ma pomerne unikatni a ojedinelou sit chat, chatek a boud po cele zemi, ve ktere muzete spat. Meli byste si nejdrive koupit jakesi listky, ktere jsou dostani v mistni kancelari DOC (Department of Conservation) ...neco jako nase Zivotni prostredi. Rezervovat chaty dopredu neni potreba, a ....nutno podotknout...ani to nejde:-) zkouseli jsme to! Cela vec je zalozena na cti, nikdo nikoho nekontroluje (pokud nenarazite na Rangera) a natura ceska by si az pomyslela, ze se kdekoli a kdykoli vyspi v techto horskych chatkach zadarmo;-). Nikoli vsak my! Jiz jsme se poinformovali o existenci jakehosi pasu na rok, s kterym se muze (skoro kamkoli a kdykoli) za 80 babek, neboli dolaru. Zrejme do toho jdeme, schanet vzdycky nekde listky by nam zbastilo jak cas tak benzin..
Zatimco jsme po prvnim treku vedli nad pocasim 1:0, pocasi nam to na druhem ...dvoudennim treku...pekne nandalo a minimalne vyrovnalo na 1:1 ! Vzhledem k tomu, ze nebylo prehrsel prace, vzali jsme si s dalsima dvema Cechy...Klarou a Ondrou den volna a vyrazili na prespani do hor. Prvni den parada, mraky se drzely kolem patnacti set, chajda byla tak 700. V chajde jsme si udelali pohodli a pozitkarili:-) a ...taky....susili boty (jmenovite Peta a Klara) ktere mistni potoky az magickou silou pritahovaly:-) Ondra svou dlouhou nohou vse prekrocil a Mira svymi kratkymi nohami...vsechno...radeji (s botami v ruce) prebrodil... Dalsi den jsme se hecli a pokouseli pocasi. Nasledoval totiz vystup az na 1671 metru. Kdyz jsme se dosytosti pokochali vyhledy do mraku, vyrazili jsme jiz lehce namrzli zpatky k autu. Suma sumarum, kvalitni treking s nulovym vyhledem...ale stalo to zato!! Jestli si z vas nekdo dovede predstavit, jak se chodi rukama...tedy...zachytava rukama metr a pul vysokych drnu a nohama se mezitim snazi nalezt mezi temi drny mezeru...tak uz je doma, zkratka kvalitni rucni treking. Jeden zajimavy poznatek jsme ale preci jenom ziskali...trava se s vami...neutrhne! Dalsi cenny poznatek...jedine boty do kterych opravdu netece jsou holinky, tecka:-) vyjimky se, jak jsme s ruzne kvalitnimi botami zjistili...NEEXISTUJI:-)
Maminky a drahe polovicky: iiiiiiiizy man, jsme v pohode:-)
Touto hodnotnou myslenkou se s vami vsemi prozatim loucime a upozornujeme na fotky...nove...ktere pod tim minulym odkazem take najdete...a take na to, ze ted netusime, kdy budeme zase priste na netu, tak posilejte treba spis SMS na novozelandska cisla nebo Mirovi i na ceske cislo, kontroluje to tak obden...a mate to z netu...zadarmo:-)
Hou, domluvili jsme
M+P
