Klokani, surfaři a grilování na pláži. To jsou zkušenosti z Austrálie.
Místo openspace zpět do školní lavice a místo kolegy z Moravy spolužáci ze všech koutů světa. V Austrálii jsem zažila kromě kulturního šoku i klokany či krokodýly ve volné přírodě, viděla uprostřed pouště oblohu posetou hvězdami a také se koupala na Velkém bariérovém útesu, v jedné z nejkrásnějších mořských rezervací na světě.
„Řekla jsem si, že je čas konečně začít dělat to, co chci, nikoliv to, co ode mne očekávají druzí. Především jsem chtěla dohnat své mezery v angličtině, protože jsem cítila jako velký handicap, že nemluvím plynule,“ vypráví Soňa Kacerovská z Prahy, která se rozhodla odstěhovat na opačný konec světa.
Nejprve jsem chtěla vyrazit pracovat na Nový Zéland. Když jsem ale zjistila, že bych musela přes půl roku čekat na vízum, rozhodla jsem se změnit plány. Mým cílem bylo zlepšit si své jazykové schopnosti, práce až na druhém místě. Zároveň jsem chtěla vyrazit někam do tepla a do neevropského prostředí. Volba padla na Austrálii, kde lze díky studentským vízům chodit do školy a zároveň i pracovat. „Obešla jsem několik agentur, abych měla srovnání a přehled. Nakonec jsem zvolila Studyline a dodnes jsem přesvědčená, že to byla nejlepší volba. Vyhovoval mi osobní přístup a ochota, se kterou se mi můj agent věnoval. Strávil se mnou několik hodin, aby vše vysvětlil a připravil na život u protinožců.“
Vyrazila jsem vstříc australskému dobrodružství s rozbušeným srdcem, protože jsem si byla vědoma toho, že představy se mohou od skutečnosti dost lišit. Obavy ale za pár dní po příletu opadly. Všechno fungovalo, jak mělo a agentura mi pomohla zařídit vše potřebné.
Jazyková škola Kaplan, kde jsem studovala angličtinu, byla středně velká, takže ve třídách bylo okolo 13 žáků, různých národností a různého věku. Učení probíhalo formou škola hrou. Měli jsme sice učebnice, ale učitelé nám dost často vysvětlovali věci z každodenního života. To samé chtěli po nás. Byl to skvělý způsob, jak se naučit nová slovíčka a zároveň se dozvědět, jak to funguje třeba ve Venezuele, Mexiku, Korey či Japonsku. Tedy ze zemí, odkud byli moji spolužáci.
Výuka probíhala každý den dopoledne a dvakrát do týdne i odpoledne, přesto zbylo ještě dost času na chození do zaměstnání. Pokud člověk chce a domluví se anglicky, tak se práce dá najít docela rychle. Podařilo se mi získat pozici pokojské v hotelu. Přestože začátky byly nelehké, nakonec jsem byla s prací spokojena. Mohla jsem si totiž směny přizpůsobovat školní výuce. Po třech měsících obecné angličtiny jsem přestoupila na specializovaný kurz FCE, který byl časově o dost náročnější. Byl to docela šok a já jsem se musela každý den připravovat na výuku, abych dohnala ostatní studenty v našem levelu. Na druhé straně mě to ohromě bavilo, nakoplo skutečně makat a zpětně to hodnotím jako nejefektivnější cestu, díky které jsem se posunula o dost dál.
Austrálie mě nadchla, především díky své otevřenosti, multikulturnímu prostředí a pohodě, která čiší z místních. Aussie people jsou neuvěřitelně milí a ochotní se vším poradit, téměř nic pro ně není problém. Milují surfování a grilování u moře. Všechny pláže v Sydney jsou proto o víkendech přeplněné, hraje hudba, tancuje se. Ta spontánnost je nakažlivá. Během svého australského pobytu jsem našla nové přátelé, například třeba z Brazilie či Peru. A to i díky tomu, že jsem bydlela v domě spolu s dalšími zahraničními studenty. Navzájem jsme si vyprávěli, jak to u nás doma chodí. Občas jsem si i vařili tradiční jídla. Navzdory občasným hádkám to bylo super.
V Austrálii jsem strávila celkem devět měsíců, sedm z toho jsem studovala a pracovala, zbytek cestovala. Začala jsem Tasmánií, následovala úchvatný monolit v poušti Uluru, město pojmenované po slavném vědci Charlesu Darwinovi a největší australský park Kakadu National Park na severu, pak východní pobřeží; Cairns, deštný prales Daintreeforest, Velký barierový útes, Brisbane nebo oblíbené prázdninové letovisko Byron Bay, kde jsem na pláži zhlédla nejkrásnější západ slunce ve svém životě.
Moje putování ještě neskončilo. S pomocí agentury Studyline se mi nakonec podařilo získat pracovní vízum na Nový Zéland, kde momentálně žiju. „Pořád se nemohu rozhodnout, kde se mi líbí více. Jsem sice už několik měsíců na Zélandu, a ač je to bez debat přírodní skvost a lidé jsou tu superpřátelští, už jsem se za tu dobu stihla vrátit do Austrálie. A mám zato, že to nebylo naposledy,“ směje se Soňa.
